Setkání s andělem - 15. příběh: Kde vznikají sochy

Vznikají sochy v ateliérech umělců, nebo v lomu mezi bloky kamene, nebo na akademiích? Myslím, že ne. Socha vzniká v hlavě, je to vize. Pokud se jako obraz v hlavě narodí, poskládá se z předešlých vizí a furt a furt a stále tam je a neodchází, pak je už jen chvilka k tomu, najít místo, kus kamene a potřebný čas, aby se mohla narodit. V roce 2000 jsem vysekal kopii sochy Immacolaty pro mariánský sloup. Tu sochu vytvořil před 300 lety Jan Jiří Bendl a její kompozice je geniální, krásná. Stále jsem měl v hlavě ten „luk“ napnutých tvarů, který v prostoru stoupá až do očí postavy Marie a jejím pohledem pokračuje dál do sféry za hmotou. Tato kompozice je tak zajímavá, že jsem začal dělat malé sošky, jen tak pro sebe, abych to pochopil. Na výstavě, která je nyní ve strahovském klášteře a kvůli které píšu tyhle texty příběhů vystavených soch ty malé sošky také jsou. Nechtěl jsem Bendlovu kompozici opakovat, ale pokračovat v ní. Přenést ji do mého současného světa. Měl jsem v hlavě příběhy soch, které jsem v abstraktní formě sekal do kamene jako určité plynutí. Proud větru, který nás objímá a unáší. A měl jsem v hlavě Bendlovu kompozici ženy s drapérií. Postupně tyhle myšlenky srostly a už nechtěly z hlavy odejít. Pak už byla jen chvilka k tomu, najít místo, kus kamene a potřebný čas, aby se mohla narodit :-).

Odjeli jsme s kameníkem Hynkem do italského Vitorchiana. Rok před tím jsme tady sekali ještě s bráchou Tomem tři velké kameny, které Vitorchiano věnovalo pro Mariánský sloup. Žili jsme u sester trapistek, které nám půjčili malý domek na kraji vinice. Krásný kus života a tak jsme se sem vrátili. Byl leden, ale pro mě v Itálii krásné počasí na práci. Sekal jsem sochu podle své vize a Hynek kartuši s nápisem v lomu Giorgia Chiodo. V těsném sousedství města Vitorchiano je hodně lomů na pískovec, Giorgio má ale i mramor a travertin. Kolem je krajina starých Etrusků. Inspirace jako hrom. Vznikla socha. Představil jsem ji již na několika výstavách. Kde najde své místo není ještě jasné. Ale vím, že je to jedna z důležitých myšlenek, kterou jsem chtěl říci. Do Vitorchiana se vrátím, myšlenek je více a jsou pořád a pořád a stále v té hlavě.

Další části příběhu:

 
<< blog