První posledním - poslední prvním

Přemýšlím o tom, co je to tvorba. Takové zvláštní slovo, a často se mi na to někdo zeptá. Zrovna včera na návštěvě u přátel. "Co zrovna tvoříš"?
Tím, že dostávám tuto otázku často znamená, že tvořím? Výtvarníci, tak jako jiní lidé tvoří, to ano, ale v čem to spočívá? Jaký je vlastně rozdíl, mezi pracuji a tvořím? A dneska mě rozdíl napadnul. Mám nyní trochu víc času. Je konec roku a venku mráz. Podařilo se mi dokončit některé sochy a realizace projektů, práce je hotova. Mám čas. Na druhé straně je mnoho restů, které by jsem měl udělat, na zahradě, na domě, v ateliéru. Nebo které udělat chci. A těď po cestě od jedné malé práce k druhé, od jedné malé události, která ústí v další, vidím nápad. Napadne mě tvar sochy, nebo kresby. Mohu tento nápad, který je v denním plánu úkolů na posledním místě, na toto poslední místo zařadit. Mám ale zkušenost. Ten nápad na posledním místě zůstane. Nikdy se neuskuteční, pokud budu chtít splnit všechny naléhavé a nutné úkoly. Tyto úkoly a události se geometricky vrší a dokonale z podstaty naléhavosti nápad zanechají na místě, kde již není čas. O umělcích se traduje, že jsou někdy nespolehlivý, v něčem nepochopitelní ve svém jednání. Tvorba. Je to způsob naléhavosti. Je to způsob organizace času a uznání, že to, co se jako naléhavé nezdá, jím ve skutečnosti je. Je to posunutí z posledního místa na přední místo a odsunutí důležitých věcí z prvního místa na poslední. Je to věnování času a pozornosti zdánlivě nenaléhavé události - nápadu. Je velmi nutné totiž jít a nakreslit, nebo vysekat do kamene myšlenku právě teď. V její naléhavosti. V jejím čase, kdy je platná. A to není jen výsadou výtvarníků, ani umělců obecně. Tvůrčí život je vidět, žije, má přítomný čas, je v něm radost a jiskra :-) Zrození umění, je podobné, jako zrození dítěte.

 
<< blog